Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Aktuálně

Reakce na články v médiích o zakázce pro Ministerstvo spravedlnosti

Začátkem ledna se v Deníku N, Právu a na serveru Parlamentnilisty.cz objevily články, které bez jakýchkoliv důkazů naznačovaly, že za námi podepsanou smlouvou o spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti stojí fakt, že současná ministryně Marie Benešová v naší kanceláři před třinácti lety krátce působila. Proti takovýmto simplifikačním a nepodloženým obviněním jsme se vyjádřili formou osobního dopisu Jaromíra Císaře adresovaného šéfredaktorům těchto médií. Jeho text zde publikujeme.

Vážený pane šéfredaktore,

začátkem ledna jste na stránkách Vašeho deníku zveřejnili článek o zakázce ministerstva spravedlnosti, kterou získala naše advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný.

Váš deník správně sleduje souvislosti mezi mnohdy úzkými, avšak ne vždy zcela čitelnými vztahy mezi jednotlivými veřejnými a soukromými subjekty, a seznamuje s nimi veřejnost. Tím spíše, pokud jde o ministerstva a advokátní kanceláře – zpravidla se totiž jedná o řešení komplikovaných případů, jejichž hodnota často dosahuje několika miliard korun.

Výběr zkušených a kvalifikovaných advokátů je složitá záležitost, která se ze strany zadavatele neobejde bez znalosti advokátního trhu a dalších potřebných faktů. V našem případu jde o to, že vedoucí odboru veřejných zakázek Ministerstva spravedlnosti sjednává rámcovou smlouvu za běžných tarifních podmínek s maximálním (nijak šokujícím) celkovým rozsahem 400 tisíc korun na zatím blíže nespecifikované právní služby ve sporech, které ministerstvu mohou hrozit v případě, že by jeho postup při zadávání veřejných zakázek byl napaden některým (zpravidla tím neúspěšným) uchazečem u ÚOHS či u soudu. Každé přidělování zakázky má svoje daná pravidla a parametry. Nejinak tomu bylo i v případě Ministerstva spravedlnosti – při uzavření smlouvy byly splněny všechny zákonné podmínky a interní postupy ministerstva a smlouva byla v souladu se zákonem řádně zveřejněna ve státním Registru smluv.

Tím chci říci, že paní ministryně Benešová sama tuto zakázku nezadala, a dokonce ani o jejím zadání nevěděla. Nebyl k tomu totiž žádný důvod, poměrně nevýznamná zakázka byla plně v kompetenci vedoucí příslušného odboru. Snahu zajistit si pro případ sporu možnost pohotové podpory ze strany zkušené, specializované a renomované advokátní kanceláře, kterou na základě úspěšných a dohledatelných výsledků je i Císař, Češka, Smutný, nelze snad ministerstvu vytýkat. V řadě sporů jsme stáli na straně státu a mnoho významných případů jsme dovedli do pro něj úspěšného konce. Navíc v oboru veřejných zakázek je naše expertíza známá a uznávaná. Rozhodnutí ministerstva lze tedy považovat za řádné plnění jeho povinností s odbornou péčí. Smlouva byla uzavřena a zveřejněna čerstvě, takže zatím nemohla začít být ani naplňována a nelze proto hodnotit kvalitu ani rozsah poskytnutých služeb, není dokonce jasné, jestli tyto služby budou v budoucnu vůbec opravdu objednány, neboť jde jen o smlouvu rámcovou.

Přestože skandalizační dojem z titulku (vyznívající ve smyslu „Paní ministryně přihrála svým starým kamarádům státní zakázku!“) na čtenáři nevyhnutelně ulpí, v textu článku již pro takový závěr nenachází žádnou oporu, ale naopak – všechna fakta mluví pro opačný závěr. Nebo snad má být působení ministryně Benešové v naší kanceláři v letech 2005 až 2007 (nikoliv 2008, jak článek mylně uvádí) diskvalifikací pro naše služby státu? Neměly by pak být ze státních zakázek vyloučeny pro jistotu všechny soukromé firmy, které kdy zaměstnaly pozdějšího pracovníka nějakého ministerstva? Chceme skutečně bránit, aby se ministrem stal někdo, kdo předtím sbíral zkušenostmi i v soukromém sektoru? Má být vhodným ministrem pouze ten, kdo celý život nepoznal nic jiného, než státní byrokracii?

Je běžné, že každý normální a rozumný občan, který se dostane do složité právní situace, hledá na svou obranu “dobrého advokáta”. A pokud ho již zná z minulosti a má k němu důvěru odbornou a mentální, považuje to za výhodu. Proč bychom tedy měli českému státu upírat právo postupovat jako každý normální a rozumný občan? Nebo chceme, aby pro stát při řešení závažných situací pracovaly neznámé advokátní kanceláře, které ve svém oboru nemají žádné významné postavení, nikoho významného neznají a nikdo významný se s nimi nikdy v minulosti nestýkal a už vůbec u nich nepracoval? Jsem přesvědčen, že nikoliv.

Ujišťuji Vás, že naše advokátní kancelář svou filosofii od počátku stavěla na silné expertní kvalitě. Je proto přirozené, že byla atraktivním působištěm pro řadu budoucích učitelů, soudců a dokonce ministrů. Nikdy však nepěstovala politické kontakty jako zdroj obživy. Věřím, že naše zaměření na odbornost lze poznat i podle našich úspěchů v mnoha těžkých kauzách, v nichž bráníme stát, nebo i podle naší angažovanosti v odborných tématech, kterými se zabývá i Váš deník.

Vážený pane šéfredaktore, mám za to, že inkriminovaný článek v důsledku redakčního titulku nespravedlivě poškodil dobré jméno naší advokátní kanceláře, ale nepřímo i advokátního stavu jako celku. Žádám Vás proto o spravedlivé odškodnění, spočívající v možnosti zveřejnit můj názorový komentář v internetové, případně i tištěné verzi Vašeho deníku, na téma potřebnosti či nepotřebnosti advokátních služeb pro státní instituce a pravidel či kritérií při výběru advokátních kanceláří.

Jde mi tedy o to, abychom měli možnost odpovědět na Váš článek obecnějším komentářem ve společenských souvislostech, v zásadě v duchu tohoto mého dopisu. Myslím, že takový typ reakce může být prospěšný pro kultivování diskusí o věcech veřejného zájmu.  Pokud vyslovíte svůj souhlas s tímto principem, jsem připraven takový komentář zaslat k Vašim rukám.

S pozdravem

JUDr. Jaromír Císař

JUDr. JAROMÍR CÍSAŘ

„Advokacie je pestré dobrodružství života, které mám možnost sdílet s klientem.“

více

Aktuálně